এগ-ল- ---র-ব--৷
এ__ আ__ ব_ ৷
এ-ু-ো আ-া- ব- ৷
---------------
এগুলো আমার বই ৷ 0 Āp--āra k--saṅgīta ----anda?Ā______ k_ s______ p________Ā-a-ā-a k- s-ṅ-ī-a p-c-a-d-?----------------------------Āpanāra ki saṅgīta pachanda?
আমি-ব----ান------ই-ি -ড়ছ- ৷
আ_ ব____ এ_ ব__ প__ ৷
আ-ি ব-্-ম-ন- এ- ব-ট- প-়-ি ৷
----------------------------
আমি বর্তমানে এই বইটি পড়ছি ৷ 0 Āpanār- -i s-ṅ--ta pac--nda?Ā______ k_ s______ p________Ā-a-ā-a k- s-ṅ-ī-a p-c-a-d-?----------------------------Āpanāra ki saṅgīta pachanda?
Kdo Vás jako dítě učil mluvit?
Určitě teď řeknete: matka!
To si myslí většina lidí na světě.
Pojem mateřský jazyk existuje téměř u všech národů.
Znají jej jak Angličané, tak Číňané.
Možná proto, že matky tráví s dětmi více času.
Nové studie však došly k jiným závěrům.
Ukazují, že náš jazyk je většinou jazykem našich otců.
Vědci zkoumali genetický materiál a jazyky smíšených národů.
V těchto národech pocházeli rodiče z různých kultur.
Tyto národy vznikly před mnoha tisíciletími.
Důvodem bylo velké stěhování národů.
Genotyp těchto smíšených národů byl podroben vědecké analýze.
Potom byl porovnán s jazykem národa.
Většina národů mluvila jazykem svých mužských předků.
Jinými slovy, jazykem určité země je ten, který patří k chromozomu Y.
Muži si tedy vzali svůj jazyk s sebou do cizích zemí.
A tamní ženy potom převzaly nový jazyk od mužů.
Ale i dnes otcové náš jazyk výrazně ovlivňují.
Neboť malé děti se při učení orientují podle jazyka svých otců.
Otcové s dětmi mluví mnohem méně.
Také stavba mužské věty je jednodušší než ženská.
V důsledku toho je jazyk otců pro děti vhodnější.
Nezatěžuje je a snadněji se jej naučí.
Proto děti při mluvení napodobují raději tatínka než maminku.
Později však slovní zásoba matky vytváří jazyk dítěte.
Náš jazyk tedy ovlivňují matka i otec.
Měl by se tedy nazývat jazyk rodičovský!